22.Na Příčnou a pak do Gretna Green

Den proběhl úžasně. Harry se ani nemusel snažit vyhýbat Ronově sestře či Hermioně, byli se Siriem pořád spolu... Harry by i tuto noc strávil nenasytným milováním se svým snoubencem... Dokud jim Remus večer poťouhle nepřipomněl tradici o nevidění se do svatby.

„To je mudlovská tradice,“ namítl Harry a znovu se sklonil ke rtům sedícího Siriuse. Ten ochotně přijal polibek, ale když se Harry odtáhl, řekl: „Ve skutečnosti tuto tradici začali kouzelníci, lásko... Remy má pravdu. Naber síly na zítra. Budeme mít svatební noc,“ pošeptal mu, ale dobře tušil, že vyvinutý vlkodlačí sluch zaznamenal i tohle. Navíc Remusovi zčervenaly uši.

Harry se nakonec neochotně podvolil... Ale pak hned vykázal Rema z ložnice a ještě než zavřel dveře, vrhl se na svého brzy-manžela.

Asi po hodině dovrávoral do pokoje za Ronem. Ten, když viděl, jak se tváří, zašklebil se.

„Vypadáš jak po maratonu, Harry. Nemám se ptát, cos dělal, co?“

Harry mu ušklíbnutí vrátil. „Remus mi řekl o tradici nespat se svým snoubencem pár hodin před svatbou,“ zavrčel.

„Nemyslíš tím, nevidět se před svatbou?“ ujišťoval se zrzek. Harry přikývl a začal se převlékat. Ronovi neunikly červené skvrnky na jeho hrudi, takže když si začal rozepínat kalhoty, radši odvrátil pohled. Stačí, že věděl, čím se Harry a jeho snoubenec před pár chvílemi zabývali.

Sirius vyšel z koupelny, klidný, uspokojený, ale i tak trochu rozmrzelý, že se s Harrym rozhodli poslechnout konvence a spát odděleně. Věděl, že by Harry ochotně zůstal, ale přece jen, Sirius je – kdo by to řekl? - krapet pověrčivý. Nehodlal riskovat své budoucí štěstí. Má svého zbožňovaného Harryho. Dítě na cestě. Ne, nebude to pokoušet.

Tak, jak byl, ulehl do postele, rty mu zvlnil úsměv při pomyšlení, že Harry už v minulosti rád spal nahý... Zvlášť od té doby, co si spolu začali. Když si představil zítřejší noc... Povzdechl si, jakmile ucítil horko ve svých slabinách. Myslet na Harryho v tomhle smyslu u něj má vždycky takový vliv. Vklouzl dlaní pod deku a vybavil si chvíle, které s Harrym strávil ne před moc velkou dobou.

Hladil hebkou kůži svého mladého milence, Harry se pod ním rozkošně chvěl... Sirius byl šťastný, nadšený, že Harry ho vnímá jako kdysi, reagoval stejně skvěle na každý dotek či pohyb... Svíjel se pod ním a nádherně sténal. V té krásné vzpomínce došli vrcholu zároveň.

Sirius na sebe seslal malátně čistící kouzlo a s unaveným úsměvem nakonec usnul. Zdálo se mu o Harrym.

Brzy ráno

Ráno, v nejdůležitější den svého života, vstal Sirius brzy. Jak si rád pospal, tak dnes vstal čilý a příjemně napjatý. Sotva procitl, překvapeně zjistil, že je teprve pět hodin, čili, že celý dům ještě spí... Ale on to nedokázal. Ne, nejdřív se umyl a oblékl, pak si přichystal hábit na obřad. Dík Poppy, která to zařídila ještě včera a zaskočila ke své známé krejčířce, známé tím, že dělala společenské hábity, měl on i Harry vhodný oděv. Byl to její svatební dar, stejně jako Remův slib, že obstará prstýnky.

Sešel do kuchyně, uvařil kávu a snědl něco lehkého. Byl trochu nervózní, tak si odpustil bohatou anglickou snídani. Později si dá možná ještě čaj...

Sotva se vrátil do své ložnice, překvapilo ho klepnutí do hlavy. Něco mu jen tak shora spadlo k nohám, sehnul se pro to. Zvedl malý balíček, který se mu následně v dlani zvětšil. Zalapal po dechu, když na balíčku poznal písmo svých dávno mrtvých přátel. Rychle ho rozbalil.

Balicí papír, popsaný slovy: 'Od Jamese a Lily, pro Siria a Harryho', odložil a spatřil dřevěnou krabičku, jakoby šperkovnici a obálku. Tu otevřel, protože krabičku se mu otevřít nepovedlo. Nad známým písmem se mu zamžily oči, zamrkal.

'Drazí Harry a Siriusi,

tolik nás mrzí, že dnes nebudeme s Vámi. Lily a já chceme, abyste tohle brali jako naše požehnání k Vašemu svazku. Když jsem to tehdy před lety zjistil, byl jsem v šoku, ale přijmout to bylo vlastně snadné. Oba Vás mám rád.

Víš, Harry, když jsi byl tehdy s námi v šesťáku, slyšel jsem jednou v noci, jak mluvíš s Brumbálem o návratu do své doby a o tom, kdo jsou tví rodiče. Už tehdy jsem na tebe byl pyšný a i když jsem napřed nevěděl, jestli to zkousnu, jak jsem viděl tebe a Siria, bylo mi jasné, že si do toho stejně nedáte kecat... Takže: Harry, synku, dávám ti své požehnání. Buď šťastný, víc já a tvá máma nechceme.

Siriusi, jsi můj nejlepší kámoš, jako bratr. Žehnám i tobě. Buď na mého chlapce hodný, chraň ho a udělej ho šťastným. A pokud by někdy došlo na potomky, prosím tě, dejte synovi jedno ze jmen Adrian po mém tátovi a dcerce Violet nebo Rose po mámě Lily. Buďte spolu šťastný, kluci. Sbohem, s láskou James a Lily (táta a máma).

P.S. V tý krabičce jsou Vaše prstýnky, ale otevřít ji může jen Harry, až řekne své celé jméno, poté, co budete svoji. Je to náš svatební dar. James.'

Sirius, sotva dočetl, se rozplakal. Dojetím, překvapením i steskem. Jamesova smrt nikdy nepřebolela úplně.

Harry se spokojeně rozvaloval v posteli a usmíval se. Je den D. Dneska se žení. Měl chuť si vjet do vlasů a výskat jako holka na koncertě Sudiček. Strašně se těšil a byl i trochu nervózní.

„Dobrýtro, Harry,“ pozdravil ho Ron, sotva si protřel oči. „Jak se těšíš?“

„Moc,“ pípl Harry. „Moc se těším a taky se klepu nervozitou. Dneska se žením, Rone...“

„To je to, co chceš, nebo ne?“ usmál se Ron a hrabal se z postele.

„Víc, než cokoli jiného, Rone,“ zašeptal Harry. Pak se taky začal hrabat ven. „Chtěl bych ho vidět.“

„Už za pár hodin,“ těšil ho kamarád. „To snad vydržíš.“

„Myslíš, že je dole?“ zamyslel se mladičký ženich. „V tom případě tam nemůžu.“ Vtom na jejich dveře někdo zaklepal. Harry se přikryl a již oblečený Ron otevřel. „Dobré ráno, Rone... Už je Harry vzhůru?“

„Jo, už vstávám,“ zavolal Nebelvír a odhodil přikrývku. Vstal. „Dobrý ráno, Remusi.“

„Dobré,“ zopakoval vlkodlak. Objal Harryho a řekl: „Sirius ti vzkazuje, že už snídal, vstával brzo. Dokud nevyrazíte na Příčnou, zůstane u sebe. “

Harry si povzdechl. „No tak,“ těšil ho Remus, „už jen pár hodin.“ Další povzdech. „Nemůžu se dočkat,“ vysvětlil Harry dvěma usmívajícím mužům. Ujistili ho, že chápou. Počkali, než se obleče a společně vyrazili na snídani.

Po snídani dospělí sehnali mládež do houfu a krbem se přemístili k Děravému kotli. Pod pečlivým dohledem matky kvočny Weasleyové vpadli do papírnictví. Vybrali si pergameny a brky, dalším cílem byly Krucánky a kaňoury.

Harry právě zaplatil knihy, když na něj kývl Remus. Nadechl se, přišel čas. Otřel si zpocené dlaně do přeměněného hábitu. Ve skutečnosti na sobě měl svůj svatební hábit od Poppy – poslala ho večer spolu s přenášedly. I Remus měl oblečení přeměněné, až budou na místě, vrátí mu původní slavnostní podobu.

Přešel k Ronovi a něco mu pošeptal. Ten kývl a přešel k matce. Když s ní mluvil, jemně ukázal na bledého kamaráda – ta bledost byl způsobena předsvatební nervozitou.

„Harry, co ti je?“ zeptala se Molly. Sáhla chlapci na čelo. „Teplotu nemáš...“

„Trochu se mi motá hlava,“ zašeptal Harry.

„Asi jsi měl ještě zůstat v posteli, není to tak dlouho, co ti bylo hodně zle,“ zamyslela se žena. „Měl by ses vrátit. Remusi,“ ohlédla se po vlkodlakovi, „prosím, dohlédneš, aby se na něj podívala Poppy?“

„Jistě, odvedu ho,“ přitakal Lupin. Objal chlapce kolem ramen a odváděl ho z obchodu.

„Musíme se stavit v bance,“ řekl Harry, dost nahlas, aby ho slyšeli Weasleyovi. „Něco tam potřebuju.“

„Dobře, ale jestli se mi tam složíš...“ varoval ho Remus úsměvně. Víc už Ron neslyšel. Pocítil náhle prchavý pocit závisti, který po chvíli přebila radost.

Opravdu Harrymu záviděl jeho štěstí, ale taky mu to přál. Byl za svého přítele šťastný. Jen si přál mít něco podobného. Ne, že by se chtěl po půl roce známosti ženit, ani na děti nespěchal, ale... přál si mít něco podobného. Jak myslel na tohle své přání, ani mu nedošlo, že na místě toho někoho, vlastně nevidí Hermionu, jak by čekal.

Před bankou se Remus s Harrym rozhlédli, když zjistili, že je nikdo z přátel nevidí, zašli do uličky vedle a Remus vytáhl z kapsy přenášedlo v podobě kapesníku. Harry chytil cíp a Remus vyslovil aktivační heslo: „Šťastný den.“

Pak se zavířilo a Harry zakusil své obvyklé neoblíbené cestování. Po chvíli ucítil, jak ho Remus pevněji sevřel a vzápětí doskočil nohama do trávy.

„Já fakt nevěřil, že to Brumbál dovolí,“ vydechl Harry, když ho Remus zachytil, aby po přistání neupadl. „Pořád se tvářil, že na Příčné není dostatečně bezpečno!“

„Nerad bych se dočkal chvíle, kdy bude mít pravdu, ale je prima, že se teď sekl,“ ozval se za nimi hlas a vzápětí už Harry objímal Siriuse. „Aspoň jsi mohl ven. Tak pojďme. Před námi ještě pár lidí je, ale nemělo by to dlouho trvat.“

„Viděli tě?“ staral se Harry.

„Ano. Poznali mě? Ne. Jsem pod Krycím kouzlem a ty by sis ho měl vzít taky,“doporučil mu Sirius. „Říkám to nerad, ale jsi známější než já,“ uculil se ještě.

„Neboj, takové Bellatrix lezeme krkem oba stejně,“ ujistil ho jeho mladý snoubenec. Raději nechal Remuse, aby na něj seslal Krycí kouzlo a zeptal se: „Je to daleko?“

„Tamhle to je,“ ukázal Remus na bíle omítnutou bránu. „Kovárna. Majitel je oddávající. Kouzelník. Vyměníte si sliby a bude to. Vezmete se a ještě to stihneme zpátky na Příčnou, aniž by to vyvolalo rozruch. Já mám vaši smlouvu, jen ji nechám potvrdit a všechno bude v pohodě.“

„Jsem nervózní,“ pošeptal Harry lékouzelnici, která se k nim před kovárnou připojila. Pod pláštěm měla krásný perlově šedý hábit. Když se nikdo nedíval, vytáhla z kapsy malou krabičku, kouzlem se trochu zvětšila. „Něco vám chybí,“ oznámila svatebčanům. A jako prvního ozdobila Harryho. Na klopě hábitu se teď skvěla bílá mašlička se zelenou snítkou myrty. Další obětí byl druhý ženich, třetí dostal na prsa Remus a poslední si připevnila i ona.

„Jste na řadě,“ oznámil jim unaveným tónem kovářův pomocník. „Vy všichni se berete?“ otázal se a už tahal pergamen na smlouvu.

„Ne, jen oni,“ promluvil Remus a ukázal na šťastný pár, který se objímal kolem pasu a rozhlížel se po kovárně. „My jsme svědci... A smlouvu máme připravenou.“

„Bohudíky,“ zabručel muž, nerad se zabýval tím svatebním papírováním. „Tak nám ji pak jenom strčte k podpisu.“

„U Merlina, nikdy bych nevěřila, že se ocitnu na takhle nepravděpodobné svatbě,“ šeptala Poppy Remusovi. Ten s ní mohl jen souhlasit. Svatební pomocník je zřejmě slyšel. „U Merlina? Tak vy jste kouzelníci. Řeknu to šéfovi, bude mít radost. Kouzelníky už neoddával hodně dlouho. Když nepočítáme dnešek,“ pokývl k poslednímu páru snoubenců. Poppy a Remus se na sebe pobaveně podívali.

Kovář oddal právě zmíněné snoubence, pár mladých mužů, kteří Harrymu připadali z nějakého důvodu povědomí... Ale vytušil, že pokud jsou to kouzelníci a v současnosti známí příliš mnoha lidem, i oni nejspíš kryjí svou podobu.

Kovář na ně kývl, poté, co vyslechl novinku od svého pomocníka, kdy jen zavrtěl hlavou...

„Kouzelníci... S vámi se dnes roztrhl pytel... Celé měsíce nic a najednou dva páry za dopoledne. No nic, popojedem.“ Odkašlal si a pronesl: „Drazí snoubenci, sešli jsme se tu, abychom oslavili potvrzení vaší lásky. Vaše jména?“ podíval se na ty dva. Poppy si stoupla vedle Harryho a Remus k Siriovi.

„Ehm... Harry,“ pípl mladší ženich.

„Sirius,“ přidal se druhý stejně tiše.

„Tak jo. Harry. Bereš si Siriuse z lásky a dobrovolně, ne z donucení? Budeš ho milovat, ctít a podporovat, ve zlých dobách stejně jako ve šťastných? V bídě i v bohatství, ve zdraví i nemoci? Odevzdáváš se mu tělem, duší i magií? Přísaháš, že se vzdáš všech ostatních, dokud budete oba živi?“

„Tak přísahám,“ řekl rychle Harry. Kouzelně se usmál na svého milence, nadšený a rozechvělý zároveň.

„Siriusi, bereš si Harryho z lásky a dobrovolně, ne z donucení? Budeš ho milovat, ctít a chránit, podporovat ve zlých dobách stejně jako ve štěstí? V bídě i bohatství, ve zdraví i v nemoci? Odevzdáváš se mu tělem, duší i magií? Přísaháš, že se vzdáš všech ostatních, dokud budete oba živi?“

„Tak přísahám,“ opakoval Sirius a upřel na Harryho naprosto rozzářený pohled.

„Dobrá. Podejte si levou ruku, vaši svědci vám teď svážou ruce svatební stuhou. Na znamení toho, že magie souhlasí s vašimi sliby a schvaluje tento svazek, se změní nápisy na stuze.“

Poppy a Remus vzali každý jeden konec už připravené široké stuhy, kde bylo vymalováno několik slov. Pro Harryho byla tahle část překvapení, ale rozhodl se svou rozjařenou myslí, že na detaily se zeptá, až bude čas.

Kolem spojených rukou snoubenců byla ovinutá jemná široká stuha ve čtyřech barvách, bílé, žluté, růžové a zelené. Harry postřehl, že jsou na ní jejich jména a dokonce jména svědků.

Přátelé stuhu ovinuli kolem rukou Harryho a Siria jemně, proto bylo znát, když se projevila magie. Látka se těsně přitiskla k jejich kůži, barvy začaly zářit, Harry si všiml, že Sirius to sleduje se zatajeným dechem a hledí na to spíš s obavou, než s očekáváním. Když si všiml Harryho pohledu, usmál se na něj a stiskl jeho ruku pevněji. Jakoby se bál, že ho teď znovu ztratí.

Stuha je stále pevně svírala, barvy už trochu pohasínaly, ale jména stále zářila. Když pohasla, Harry se nedočkavě naklonil, aby se podíval.

Stuha byla rozdělena na dvě poloviny. Jedna nesla celé Siriovo jméno a rodový znak. Pod tím pak Remusovo jméno, coby svědka.

Druhá část obsahovala erb Potterů, ale tam, kde Harry čekal své jméno, bylo něco trochu jiného. Nápis Harry James Potter-Black nemohl přehlédnout. Se slzami v očích pohlédl na Siria. Ten jen šťastně mlčel, ale oči mu zářily.

„Protože magie souhlasila, před tváří celého světa, před lidmi a před magií samotnou, jste manželi. Váš svazek je tímto nerozbitný, jste svoji do konce svých dní. Vyměňte si prstýnky, pokud je máte,“ oznámil oddávající a stáhl jim stuhu z rukou. Pečlivě složenou ji vložil Poppy do dlaní.

Harry se zarazil, zapomněl pomyslet na prsteny... Ale viděl, že jeho milovaný manžel nezapomněl. Otočil se na Remuse, ten přistoupil, v rukou krabičku s potterovským erbem a podíval se na Harryho.

„Tohle musíš otevřít ty, lásko,“ instruoval ho Sirius.

„Jen řekni své celé jméno, Harry,“ poradil mu Remus.

„Harry James Potter... Black,“ řekl váhavě. Víko krabičky obkroužila světelná linka a vzápětí odskočilo. Přitom se ozval mužský hlas: „Harry, Siriusi, máme z vás velkou radost. Mrzí nás, že nejsme u toho, ale tohle je aspoň důkaz, že máte naše požehnání. Máme vás rádi, buďte spolu šťastný.“

„Harry, moc tě milujeme, zlatíčko. Vím, že budeš šťastný. A Siriusi... pamatuj si, že si tě podám, jestli mému chlapečkovi ublížíš!“ připojil se ženský hlas. Pak oba hlasy společně pronesly: „Šťastné manželství a sílu vašim potomkům!“

„To byli...“ Harry zvedl uslzené oči ke svému manželovi. Ten přikývl.

„James a Lily. Až se vrátíme, něco ti ukážu, spíš to pochopíš. Tak. Prstýnek, Harry. Ty ho nandaváš první.“

Harry se zadíval do krabičky, byly tam dva zlaté kroužky s ornamenty. Vzal ten větší a nasunul jej Siriovi na prsteníček.

Totéž Sirius udělal s menším kroužkem, prsten se Harrymu prstu okamžitě přizpůsobil. Remus zavřel skříňku. Zmenšenou ji schoval do hábitu a vytáhl smlouvu k potvrzení.

„Můžete se políbit,“ řekl oddávající nakonec a zaklapl knihu, z které četl oddávací řeč pro kouzelníky.

Harry ucítil na svých suchých, nervózních rtech napřed jen lehký dotek. Nespokojeně zavrněl, vzápětí následoval plnohodnotný polibek novomanželů.

Zatímco se mladí novomanželé hladově líbali, svědkové nechali podepsat svatební smlouvu a co se týče jmen, která ve smlouvě viděli... pro jistotu jim mírně upravili paměť.

„Hej, nerad ruším, ale musíme jít...“ zatahal Remus svého kamaráda za rukáv. Sirius se neochotně odtáhl od sladkých úst svého manžela a vzápětí byl popadnut do náruče vlkodlakem.

„Gratuluju, Siriusi,“ popřál mu Remus. Pak se odtáhl a objal i Harryho. Když ho pustil, vzal oba za ruce, spojil je, podržel mezi svými a tiše řekl: „James a Lily vám požehnání dali. Teď vám ho dávám já, jako členům mé smečky. Šťastné manželství a sílu vašim potomkům.“

„Díky, Remy,“ odpověděli oba zároveň.

Po Removi přišla na řadu dojetím slzící lékouzelnice. Napřed je objala a s mírnou úpravou slov jim taky poblahopřála štěstí do manželství a sílu jejich dětem. Harryho to zaujalo a rozhodl se na to později zeptat.

Omámení radostí i láskou, kterou teď dík manželskému poutu cítili Harry i Sirius intenzivněji než dřív, následovali své přátele do ústraní, aby opět využili přenášedla.

Zanedlouho už Harry James Potter-Black vstupoval v doprovodu Remuse Lupina ke Gringottům. Sirius se v doprovodu lékouzelnice přesunul zpět na Ústředí.

<<                                                                                            >>